• 29. 4. 2024, 20:15

Hudba

Režie:

Lyrická pohádka o třech dějstvích na libreto J. Kvapila v podání souboru Théatre du Capitole de Toulouse, kterou připomínáme 120. výročí úmrtí génia české hudby. Účinkují: A. Hartigová, P. Buszewski, A. Isaev, C. Barnet-Jonesová, Béatrice Uria-Monzonová a další. Divadelní sbor a orchestr řídí F. Beermann.(179 min)

Jako svou devátou, předposlední operu naplánoval Antonín Dvořák (*8. 9. 1841 – †1. 5.1904) Rusalku a jako libretistu zvolil mladého literáta a režiséra Jaroslava Kvapila. První pracovní schůzku jim zprostředkoval tehdejší ředitel Národního divadla F. A. Šubert. Vytvořili společně hudební drama, kde se vodní víla zamiluje do pozemského prince. Marně ji otec Vodník varuje. Její upřímný cit se setkává s lidskou proradností. Inspiraci získal Kvapil při svém pobytu v Dánsku a jako předlohu zvolil Andersenovu pohádku o Malé mořské víle, kterou ostatně stále můžeme vidět v kodaňském přístavu. Kvapilův text však čerpá i z dalších literárně dramatických zdrojů, např. z dramatu Gerharda Hauptmanna Potopený zvon a z fantaskního světa Erbenových balad. Světová premiéra Dvořákovy a Kvapilovy Rusalky se uskutečnila 31. března 1901 v pražském Národním divadle pod taktovkou Karla Kovařovice, s R. Maturovou v titulní roli. Rusalku dále proslavily L. Červinková, M. Šubrtová, G. Beňačková, která ji jako první ztvárnila v newyorské Metropolitní opeře. Tato inscenace Národní opery Capitole ve francouzském Toulouse ve své realističnosti zabíhá tak daleko, že některé přírodní scény se odehrávají přímo ve vodě. Režie se ujal Stefano Poda, za dirigentský pult vystoupil Frank Beermann. Titulní postavu Rusalky ztvárnila Anita Hartigová, prince zpívá Piotr Buszewski, vodníka Aleksei Isaev, Ježibabu Claire Barnett-Jonesová a cizí kněžnu Béatrice Uria Monzonová. Dějový motiv nešťastné lásky, tragického spojení víly a člověka, které nás tak silně oslovuje ve Dvořákově opeře Rusalka, není v dějinách umění zdaleka ojedinělý. Objevuje se už ve středověkých pověstech. Velké oblibě se tyto příběhy těšily v romantismu zásluhou literárního zpracování F. de la Motte Fouquého, který svou vlastní pohádku převedl do operního libreta. Na ně zkomponoval E. T. A. Hoffmann operu Undine, která měla premiéru 1816 v Berlíně. Jeho příkladu následoval o dvacet let později A. Lortzing. Vodní víla vystupuje též v české opeře Svatojanské proudy J. R. Rozkošného, jejíž premiéru dirigoval v roce 1871 Bedřich Smetana.